Alexandra Olšová

Jsem fyzioterapeutkou téměř omylem. Chtěla jsem studovat jiný medicínský obor a dnes děkuji vyšším silám, že to nevyšlo. Fyzioterapie je pro mě cesta za poznáním, v každodennosti. Jak se mi daří dýchat a jak přes nádech a výdech můžu ovlivnit, jak se ve svém těle cítím. Když se k tomu přidá pohyb, vzniká v těle náboj, tělo se stane jakýmsi vykonavatelem vlastních potřeb. Nádech sem, uvolnění s výdechem tam. Je to téměř dokonalé. Když do toho pustíme i naši mysl, která prahne po poznání, dílo je dokonáno. Každý den, s každým jednotlivým návštěvníkem fyzioterapie objevujeme. Nový prostor k dechu, cestu k uvolnění, skrytou sílu, propojení a nový pohled na sebe sama.

‍

Mé začátky byly spíše sportovně orientované, mám tedy stále v sobě ducha sportovní fyzioterapie - zejména rogalo, triatlon, rugby, stáj formule 2. Pak jsem zkoumala fyzioterapii pohledem léčby onkologických pacientů, krásné náhodě, díky které má cesta začala být alternativní, do sfér tradiční čínské medicíny, hormonální jógové terapie a meditace. Potřebovala jsem zkusit tohle nové poznání propojit s tradičními léčebnými metodiky v ambulantním provozu, kde jsem přicházela do styku s pacienty s bolavými zády, se závratí, po operaci, s chronickými respiračními onemocněními. V té době se mi spojily, do té doby dvě samostatně pracující složky. Tělo a hlava. Fyzická kondice a stav mysli. Psychosomatika. To, jak může být člověk prolezlý nemocí, bojující za každý další den a je stále zde. A jak člověk, který má tělo zdravé, ale hlava mu ráno nedovolí vstát z postele. Stále bylo co objevovat. I v mém osobním životě a stala jsem se matkou. Gynekologická fyzioterapie začala být mým tématem. Drží se mne dodnes a stále mám pocit, že ve mě kultivuje ženskost, profesionalitu a zároveň pochopení sebe sama. Jsem vděčná za tu chybu při výběru mého studia. A dnes jsem tu pro Vás.

‍